Co je hydromorfologické hodnocení?
Veškeré vodní toky v krajině se neustále dynamicky vyvíjejí z důvodu přirozených a člověkem podmíněných vlivů. Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující přirozený stav vodních toků patří:
- změny tvaru koryta
- stavba příčných překážek
- změny ve využití okolního území (zejm. urbanizace a zemědělství)
- změny vodního režimu, způsobené přímo - např. významnými odběry a vypouštěním do povrchových vod nebo nepřímo dopady klimatické změny
→ Tyto změny mají vliv na stav biologických složek (ryby, makrozoobentos, fytobentos…).
Abychom dokázali zlepšit stav vodních toků, je potřeba pochopit, jakým způsobem fungují.
- Klíčová je z tohoto pohledu hydromorfologická charakteristika vodních toků a pochopení toho, jak by řeky vypadaly a jaké procesy by v nich probíhaly v přirozených podmínkách (bez zásahů člověka).
- Kromě hydrologických (např. průtok) a morfologických charakteristik (např. tvar koryta, prezence/absence opevnění koryta, přítomnost habitatů pro biotu atd.) je důležité postihnout i vegetaci, která ovlivňuje a je ovlivňovaná procesy probíhajícími v řekách a říčních nivách.
Rámcová směrnice o vodách ukládá všem členským státům EU povinnost hodnotit hydromorfologický stav vodních útvarů, v rámci monitoringu jejich ekologického stavu/potenciálu.
- Spolu s biologickými, chemickými a fyzikálně-chemickými složkami jsou tedy informace o hydromorfologickém stavu dílčím parametrem, jehož hlavním účelem je zjistit, zda hydromorfologické podmínky umožňují dosažení environmentálních cílů biologických složek a požadovaného ekologického stavu či potenciálu vodního toku.
- Jelikož neexistuje jednotná metodika pro hodnocení hydromorfologického stavu, aplikovatelná v celé EU (a z důvodu značné variability podmínek, dostupnosti dat, jejich formátu a kvality ani existovat nemůže), vznikají od přijetí Rámcové směrnice v jednotlivých státech EU různé „národní“ metodické postupy.
- Návodem pro hodnocení se stala norma EN 14614 vydaná v roce 2005, která byla na základě nových poznatků aktualizovaná a nahrazena normou vydanou v roce 2021 s cílem zvýšit porovnatelnost metodik pro hodnocení hydromorfologického stavu. Do normy byly zahrnuty poznatky z evropského projektu REFORM „REstoring rivers FOR effective catchment Management“, který významně ovlivnil vývoj a tvorbu nových metodik v rámci členských zemí EU.
Výskyt překážek a stupňů v korytě je hodnocen automatizovaně (na základě veškerých dostupných dat), s možností manuální úpravy v případě potřeby detailního hodnocení.
Splaveninový režim je jeden z parametrů vstupující do klasifikace vodních útvarů, která představuje základní východisko pro hydromorfologické hodnocení.
Hodnocení hydromorfologického stavu zohledňuje také charakteristiky dnového substrátu
Variabilita šířky koryta vodních toků je důležitým indikátorem sloužícím k posouzení míry ovlivnění morfologie koryta.
Součástí hodnocení je také konektivita koryta s údolní nivou a míra jejího antropogenního narušení.
Hodnocena je přirozená dynamika říčních procesů a možnost laterálních posunů koryta v rámci nivy.