Horské a podhorské oblasti
- Horské a podhorské oblasti jsou přes svůj velký význam pro zachování biologické rozmanitosti stále více ohroženy, a to díky své extrémní zranitelnosti, především v podmínkách změny klimatu, a zvyšujícím se antropogenním tlakům, zejména cestovnímu ruchu. Současně jsou tyto oblasti marginalizovány díky obtížně se rozvíjející infrastruktuře, drsnějšímu klimatu a nepříznivým podmínkám pro zemědělství.
- Degradace území vede ke ztrátě produktivity agroekosystémů s environmentálními dopady a finančními důsledky.
- Hlavními příčinami (drivery) degradace jsou vedle globální změny klimatu také zvyšující se tlak lidské společnosti, zejména nárůst hustoty populace, urbanizace, neúměrný nárůst turismu, intenzifikace zemědělství a míra znečištění prostředí.
- Projevy degradace území jsou zvyšující se vysušování krajiny, vyčerpání úrodnosti půdy, hydrologická nestabilita a také ztráta pestrosti krajinné struktury a biodiverzity. Tyto projevy mohou být navíc urychleny probíhající změnou klimatu a významně tak snížit kvalitu poskytovaných ekosystémových služeb.
- Ekologická stabilita v krajinném měřítku závisí na stavu jednotlivých složek ekosystému, jejich interakcích, míře jejich narušení a na jejich resilienci (schopnosti navrátit se po narušení do původního stavu).
- Za faktory ovlivňující ekologickou stabilitu (drivery) považujeme nejen antropické tlaky, ale také základní atributy ekosystémů a krajiny, podporující stabilitu (označované jako předpoklady stability), a to jak z hlediska stavu ekosystémů, tak i jejich rezistence (odolnosti) a resilience.
- Identifikace přírodních a antropogenních faktorů, které snižují ekologickou stabilitu a způsobují ztrátu plnění ekosystémových funkcí přispívá významně k plánování udržitelného využívání přírodních zdrojů v krajině (lesů, květnatých luk a vodních zdrojů) v marginalizovaných oblastech.
