Funkční krajina

• Náš výzkum opylovačů se zaměřuje na samotářské včely a čmeláky.  Tyto druhy se významně podílí na ovocnářské produkci a omezují rizika vyplývající ze závislosti na včele medonosné jako hlavního opylovače.

• V současnosti však nejsou dostatečně známé reálné expozice reziduí pesticidů v potravě volně žijících včel ani dopady na jejich zdraví.
• Oproti včele medonosné jsou volně žijící druhy včel více závislé na lokálních potravních zdrojích vzhledem k omezenému efektivnímu doletu za potravou (u samotářských včel jen do několika set metrů od hnízda) a hnízdění po časově omezenou dobu několika týdnů.

Ve spolupráci s partnerskými institucemi se v rámci řešených projektů zaměřujeme na:

1. sledování diverzity včel v závislosti na intenzitě zemědělského hospodaření
2. zjišťování množství pesticidů v potravní snůšce samotářských včel a čmeláků
3. testování dopadů reálných expozic pesticidům na zdraví a vývoj larev samotářských včel
4. využití chovaných druhů zednic pro opylování v sadech
5. popis příčin mizení vzácných druhů čmeláků a na jejich chov a reintrodukci do přírody
6. návrh opatření na podporu samotářských včel a čmeláků v krajině.

• Vodní toky jsou dynamické ekosystémy, které formují krajinu a současně poskytují řadu přínosů pro společnost. Jejich fungování je založeno na hydrologických a morfologických procesech a na úzkých vazbách mezi korytem, nivou a okolní krajinou.

• V minulosti však byly mnohé vodní toky významně upraveny. Úpravy morfologie koryta, narušení podélné i příčné kontinuity a změny hydrologického režimu omezily jejich přirozený vývoj, zjednodušily strukturu koryta a nivy a oslabily ekologické funkce těchto systémů. To se promítlo i do rozsahu a kvality ekosystémových služeb, které vodní toky poskytují.

• Udržitelné nakládání s vodními toky proto vyžaduje porozumění procesům, které v nich probíhají, a systematické hodnocení jejich stavu. Zaměřujeme se na hodnocení hydromorfologických charakteristik vodních toků a na analýzu ekosystémových služeb.
• Cílem naší práce je přispět k lepšímu porozumění fungování vodních toků a podpořit rozhodování, které bude respektovat jejich přirozené procesy i potřeby společnosti.

• Česká krajina představuje komplexní mozaiku, jejíž funkčnost závisí na jemné rovnováze mezi přírodními procesy a antropogenními aktivitami.

• Tato rovnováha je dlouhodobě narušována intenzivním využíváním území, fragmentací krajiny a dopady klimatické změny. Výsledkem je snížená schopnost krajiny zadržovat vodu a vypořádávat se s hydrologickými extrémy, čelit půdní erozi a hostit bohatá společenstva organismů v různorodých biotopech.

• Abychom dokázali čelit těmto výzvám, využíváme pokročilé metody hodnocení zranitelnosti krajiny. Naším cílem je identifikovat území, kde je náchylnost k degradaci nejvyšší, a navrhnout cílená adaptační opatření. Klademe důraz na integrovaný přístup, který propojuje analýzu environmentálních dat se socio-ekonomickými faktory, což umožňuje včasné odhalení rizik ztráty plnění klíčových ekosystémových funkcí.
• Biodiverzitu vnímáme jako základní prvek podporující stabilitu celé krajiny. Proto se naše analýzy soustředí na funkční propojenost ekosystémů a podporu takového uspořádání krajinných prvků, které zvýší odolnost českého venkova i urbanizovaných oblastí v podmínkách klimatické a environmentální změny.

• Lesy jsou klíčovými terestrickými ekosystémy, které v České republice plní nezastupitelnou roli v regulaci klimatu, ochraně půdy a transformaci srážkových vod. Jsou důležitým pilířem pro zmírňování dopadů změny klimatických podmínek, zejména díky své schopnosti efektivně ukládat uhlík v biomase i v lesních půdách.

• Současný stav lesních porostů však v některých regionech odráží historickou zátěž nevhodného hospodaření. Přeměna původních smíšených lesů na jehličnaté monokultury vedla k oslabení jejich přirozené odolnosti. V kombinaci s extrémními suchy a následnými kalamitami je dnes ohrožena schopnost lesa poskytovat jak produkční služby (dřevní hmota), tak i ty mimoprodukční, jako je ochrana biodiverzity a vodohospodářské funkce.

• Naše činnost se v tomto sektoru zaměřuje na transfer vědeckých poznatků do praxe s cílem podpořit adaptaci lesů na měnící se klima. Usilujeme o prosazování přírodě blízkých postupů, které posilují retenční kapacitu lesní krajiny, zvyšují její stabilitu a zajišťují dlouhodobou udržitelnost všech ekosystémových přínosů, které lesy společnosti poskytují.

• Horské a podhorské oblasti jsou přes svůj velký význam pro zachování biologické rozmanitosti stále více ohroženy, a to díky své extrémní zranitelnosti, především v podmínkách změny klimatu, a zvyšujícím se antropogenním tlakům, zejména cestovnímu ruchu. Současně jsou tyto oblasti marginalizovány díky obtížně se rozvíjející infrastruktuře, drsnějšímu klimatu a nepříznivým podmínkám pro zemědělství.
• Degradace území vede ke ztrátě produktivity agroekosystémů s environmentálními dopady a finančními důsledky.
• Hlavními příčinami (drivery) degradace jsou vedle globální změny klimatu také zvyšující se tlak lidské společnosti, zejména nárůst hustoty populace, urbanizace, neúměrný nárůst turismu, intenzifikace zemědělství a míra znečištění prostředí.
• Projevy degradace území jsou zvyšující se vysušování krajiny, vyčerpání úrodnosti půdy, hydrologická nestabilita a také ztráta pestrosti krajinné struktury a biodiverzity. Tyto projevy mohou být navíc urychleny probíhající změnou klimatu a významně tak snížit kvalitu poskytovaných ekosystémových služeb.
• Ekologická stabilita v krajinném měřítku závisí na stavu jednotlivých složek ekosystému, jejich interakcích, míře jejich narušení a na jejich resilienci (schopnosti navrátit se po narušení do původního stavu).
• Za faktory ovlivňující ekologickou stabilitu (drivery) považujeme nejen antropické tlaky, ale také základní atributy ekosystémů a krajiny, podporující stabilitu (označované jako předpoklady stability), a to jak z hlediska stavu ekosystémů, tak i jejich rezistence (odolnosti) a resilience.

• Identifikace přírodních a antropogenních faktorů, které snižují ekologickou stabilitu a způsobují ztrátu plnění ekosystémových funkcí přispívá významně k plánování udržitelného využívání přírodních zdrojů v krajině (lesů, květnatých luk a vodních zdrojů) v marginalizovaných oblastech.

• Údolní nivy představují unikátní prostředí tvořené aluviálními sedimenty, formované v dlouhém časovém horizontu podél řek i menších vodních toků.
• Vzhledem k tomu, že se jedná o rovinatá, a tedy dobře přístupná území, často s přirozeně velmi úrodnou půdou, plní řadu ekosystémových funkcí a tím také dlouhodobě poskytují lidské společnosti přínosy v podobě ekosystémových služeb.

• Dostupnost a atraktivita údolních niv z hlediska množství poskytovaných přínosů přírody představuje však také primární příčinu jejich významné degradace.
• Mezi nejvýznamnější dopady antropogenních aktivit na nivní ekosystémy lze řadit zejména urbanizaci, která zvyšuje podíl nepropustných povrchů, čímž negativně ovlivňuje vodoretenční schopnost krajiny, hydrologický režim, a bilanci sedimentů v povodí.
• Významnou příčinou degradace údolních niv jsou také technické úpravy vodních toků, budování dopravní infrastruktury, výstavba protipovodňových hrází nebo intenzifikace a změny ve využívání území.